MA KHERU, ČILI SLOVO PRAVDY:Nejmenší z nebeských andělů je mocnější než největší z pozemských problémů.

Ušlechtilý člověk přebývá ve svém příbytku a rozpráví. Jsou-li jeho slova dobrá, najdou odezvu i za tisícem mil, tím spíše v jeho nejbližším okolí. Přebývá ve svém příbytku a promlouvá. Jsou-li jeho slova špatná, z více než tisíce mil se proti nim postaví, tím spíše z jeho nejbližšího okolí. Slova z někoho vycházejí, ale působí na druhé, působí na lid, činy u blízkého začínají, ale vidět jsou daleko... Může být člověk vůči nim nepozorný?
I-ťing
Princip Ma Kheru, neboli Maat, byl pojímán jako nesmírně uznávaný stav bytí ve starém Egyptě. Lidé doufali, že v okamžiku, kdy někdo zemře, tohoto stavu osobního vývoje dosáhne. Slovo samotné je těžké přeložit. Jeho hieroglyf vypadá takto:

Čarodějnice, které své tradice odvozují už od raných egyptských mysterií, i dnes začleňují myšlenku Ma Kheru, Maat či Světa pravdy do svého magického díla. Jakmile někdo dospěje do stádia Ma Kheru, každé vyřčené slovo se stane doslova skutečností, pravdou. Tohoto stavu lze dosáhnou vyslovením pouze těch slov, která jsou pravdivá. Velcí bohové a bohyně tohoto stavu dosahovali. I my o něj můžeme usilovat - stejně jako to dělají čarodějnice. Tohoto stavu je možné dosáhnout tak, že si budeme dávat veliký pozor na to, abychom říkali jen přesně to, co myslíme. Neboť „řeči jalové či lživé" vedou jedině k rozmělnění pravdy a k oslabení Síly. V našem životě to znamená: Dávej si pozor na to, co říkáš! Říkej jen to, co myslíš a mysli to, co říkáš! Ani nemusíme používat takové specifické techniky jako jsou Čaromocná slova, abychom Ma Kheru dosáhli, aby naše slova pokaždé říkala pravdu a stala se skutečností. Princip této důležité myšlenky platí pro nás především dnes, pakliže jsme zapojili Čaromocná slova do svého každodenního života. Snad bychom mohli říci, že do stavu Ma Kheru, kde doslova každé slovo se stává pravdivým, bychom se mohli dopracovat právě použitím Čaromocných slov. Ale i v případě, že tento ušlechtilý ideál nebude naším bezprostředním cílem, nesmíme zapomínat na v něm skrytý princip.
Tímto principem je to, že všechna slova jsou prvopočátkem Čaromocných slov. Všechna slova vedou k vytvoření kauzalit (příčin) a přinášejí následky mluvčímu, anebo tomu, o kom je řeč. Možná (třeba při nenuceném rozhovoru) nejsou následky tak okamžité nebo zřejmé, jako když použijeme při nějaké příležitosti Čaromocná slova - ale výsledek se nakonec vždy projeví. A i když věnujeme aktivní práci se Slovy i jen určitou část svého času, jen si více uvědomujeme zákon příčiny a následku, se kterým máme přímé „spojení". A tak i ve chvílích, kdy zrovna nepronášíme svá Slova s úmyslem dosáhnout specifického cíle a naše myšlenky se zrovna tímto principem nezabývají, dokonce i když si jen povídáme s přítelkyní, naše slova mají stále moc!Není to tak ohromující myšlenka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Nemusím zamykat ústa na tři západy a přísahat, že nepromluvím do „smrti smrťoucí", abych se vyhnula hrůzným následkům. Ale i tak bych vám chtěla nabídnout pár užitečných rad a pokynů, ke kterým jsem se postupně dobrala. Po určité době se vám mé rady stanou druhou přirozeností (a možná, že bývaly „první přirozeností"). V každém případě, pokud máte přátele, které to zajímá, uvidíte, že budete na Ma Kheru pamatovat lépe, když si to budete připomínat navzájem. A i kdybyste byli jediní v ulici, jistě i pak tyto pokyny zvládnete. Pak nejenže budou vaše vlastní Čaromocná slova účinnější, ale uvidíte, že celý svůj život budete mít pod lepší kontrolou.
MA KHERU: RADY A POKYNY
1. Jste odpovědni za to, co říkáte. Pozor především na negativní výroky, jako „mě raní mrtvice... já se zblázním... mně je zle... jsem otrávená... je se mnou konec... jsem zničen..."atd. To jsou negativa namířená proti sobě samému. Dále si dávejte pozor, abyste ve zlosti, napětí, strachu nebo úzkosti či jiném duševním hnutí o někom neprohlásili, že je k ničemu... blázen... pitomý... chorý... imbecilní... jde to s ním z kopce... říká si o problémy..." a tak podobně. To jsou negativa namířena proti druhým. Používání negativních výrazů - ať už jsou namířeny proti sobě nebo vůči druhým - je v podstatě nižší forma kletby. Vlastně se tím prostřednictvím slov vytvářejí negativní příčiny. Podle zákona příčin a následků se mohou následky automaticky vracet k mluvčímu. Negativní prohlášení zastírá a oslabuje účinek Čaromocných slov. A v životě lidí, kteří Čaromocná slova neužívají vědomě, mohou jejich slova mimovolně působit dál, a dát vznik příčinám, jež se podle zákona příčin a následků opět vracejí. Každý negativní výrok je i podvědomým příkazem. Pamatujte, že negativní výrok může uškodit nejenom tomu, o kom je pronášen; vždy je tu možnost, že uškodí i mluvčímu. Vše se vrací.
2. Naučte se modifikovat svá vyjádření. Jakmile si zvyknete dávat si pozor na to, co říkáte, uvidíte, že bude snadné okamžitě formulace obměnit. Nemusíte samozřejmě tvrdit, že je „všechno báječné". To se nehodí vždycky, ani to není nejlepší řešení; nač popírat skutečné negativní pocity, když je skutečně prožíváme? Tyto pocity se však mohou změnit - a to je účel naší práce. K čemu je dobré trpně se usmívat? Pozměníme tedy tato negativní vyjádření, která se nám derou na jazyk, tím, že jim odejmeme moc, jež by mohla vést k vytvoření negativních příčin. Své pocity tak můžeme modifikovat tím, že je budeme formulovat trochu jinak: „mám pocit, jako by... zdá se mi, že... vypadá to... podle mě..." Naučte se vyjadřovat se tímto způsobem bez nešetrných poznámek. Rovněž je praktické vyjádřit zápor, když už to musí být, v minulém čase: „Byla jsem znechucena... byla jsem nešťastná... to byly problémy..."
3. Nejúčinnější způsob, kterým z negativního prohlášení „zlou" moc doslova sloupnete, je hlasitě prohlásit (nebo i v duchu): „tohle vyjímám ze zákona" nebo „to nepustím do zákona" (myslíme tím zákon příčin a následků). Musíte to říci okamžitě po vyslovení negativního výroku, nebo předtím, když to stihnete. Můžete to říkat i poté, když uslyšíte, že negativní výrok pronáší někdo jiný. Jde-li o někoho, kdo ví, oč běží, pak to můžete samozřejmě říci nahlas. Když však nebude vědět, o čem mluvíte, můžete si to prostě jen myslet, abyste si ušetřili rozpaky či zdlouhavé vysvětlování. Když tímto způsobem negativní výrok vyjmeme ze zákona, zabráníme bezprostřednímu vzniku negativního následku (je-li to ovšem ze svobodné vůle a pro všeobecné blaho, zabránit takovému negativnímu následku). Trvalo nám celé roky než jsme s přáteli překonali své návyky při hovoru. Dohodli jsme se, že si to budeme neustále připomínat stručnou poznámkou: „vyhoď to!" Teď si můžeme ukázat na příkladech, jak se naučit zvládnout své Ma Kheru:
„Hrozný den; nic se mi nedaří."
„Vyhoď to ze zákona!" (A teď se pěkně starej, aby to bylo hezčí...)
Nebo při hádce:
„Jenom hloupě žvaníš!"
„Tohle vylučuji ze zákona."
„No, ehm... mně se zdá, že asi hloupě žvaníš."
(Všimněte si, že hádce ubylo na razantnosti)
Anebo příklad ze života: S uzarděním musím přiznat, že jsem o svém pejskovi mluvila posměvačně jako o „pytli blech". No, a brzy byl zablešený nejen pes, ale i celý můj byt. Hezky rychle jsem tohle vyhodila ze zákona a vypracovala příslušná Čaromocná slova (aby mě zbavila blech) a utíkala k veterináři (jednání v souladu), a přivolala si do našeho života ten nejúčinnější prášek proti blechám na světě. Svého psa už jsem nikdy neurážela. To je jistě působivý příklad, který uvádím pro ilustraci. Ovšem existují i méně doslovné následky neuvážené řeči.
Kdykoliv slyším v rádiu nebo v televizi pochmurné právy o zkáze světa, vyjmu je ze zákona.
Z rozhlasu: „Spojené státy se přiklánějí k militantní fašistické demagogii..."
Já: „Tohle vyjímám ze zákona."
Samozřejmě že musíme brát v úvahu svobodnou vůli druhého (nezapomněli jste? žádná manipulace!), a to i v případě Ma Kheru. Například nedávno jsem zaslechla nějakou paní v restauraci: „Jsem tak nemocná... doktor mi vůbec nepomůže... každou chvíli něco chytím... mám něco s krví... a hormony nemám v pořádku..." Žena se jevila dokonale zdravá. Vím, že takový hypochondr si účinně dokáže přivodit choroby tím, že vytvoří proud negativních příčin, jako v tomto případě. Nakonec se může následek projevit jako skutečné onemocnění. Ale měla jsem to vzít na sebe, měla jsem tomu zabránit? Nikoliv. I zamumlala jsem do svých míchaných vajíček: „Tohle nepatří do zákona, pokud to ona sama nechce podle své svobodné vůle a přání."
Jeví-li se záležitost složitější a my jsme na pochybách, je lepší do ničeho se nevměšovat. Jen vyloučíme ze zákona své vlastní negativní formulace. Negativní formulace druhých vyloučíme ze zákona tehdy, jsou-li namířeny buď proti nám nebo proti někomu jinému se zlým úmyslem. (Z bulvárního plátku: „Lorna Lovely si kope hrob."Já: „S tímhle pryč ze zákona.") Ale nevměšujte se, je-li zřejmé, že jde o něčí karmu, i když se to může zdát těžké. Například kdosi na večírku prohlásí: „Tady to nestojí za nic; já tyhle večírky nenávidím, neumím tancovat..." Tohle není moje věc, a ani vaše. Nechte jej jeho vlastním příčinám a následkům s tím, že vás se to nijak netýká. Pokud jde o mezní situace, dovolávejte se „všeobecného blaha ze svobodné vůle všech" jako při použití Čaromocných slov. Například:
Kněz v televizním kázání. „Utrpení a strádání je již údělem člověka..."
Já: „Tohle vyjímám ze zákona, a to ze svobodné vůle každého a pro blaho všech." Ti, kteří se chtějí účastnit na utrpení a strádání, nechť je jim to dopřáno; ti, kteří si toto utrpení chtějí v životě ušetřit, se mohou ke mně připojit, ze své svobodné vůle.
A jak je to se lhaním? Prosím, nezkoušejte to. A co „malá milosrdná lež"? To skutečně záleží na vašem svědomí. Ale vždy vylučte ze zákona všechno záporné, neboť jinak to bude zachováno,a může se to nějakým nedůstojným způsobem vrátit zpátky do vašeho života. A ještě jeden tip pro herce, zpěváky, písařky spisovatele a každého, kdo se ocitne v postavení, kdy jako součást své práce, svého díla cituje negativní formulaci: Ano, to také vyjměte ze zákona podle výše uvedených pokynů.
Zpěvák: (nahlas): „Zavedlas mě mezi ďábla a hluboké modré moře." (V duchu): „Tohle vyjímám ze zákona."
Herec (než vstoupí jako Hamlet na jeviště): „Nic negativního nevpustím do zákona."
Stejný herec (již na jevišti): „Životní sílu rozkládá mi jed..." Vtipálek: „Vemte si mou ženu - račte."
Žena: „Tohle vylučuji ze zákona."
Prakticky vzato se k Ma Kheru hodí princip „jednání v souladu". A je třeba poznamenat, že nikdy, nikdy nesmíte „odčinit" svá Slova tím, že po nich řeknete něco, co by popíralo jejich účinnost, jako třeba „Já ale doopravdy na takové nesmysly nevěřím" nebo trochu jemněji „Páni, co když to fakt funguje?" A nesmíte problém udržovat, když už jste Čaromocná slova vyřkli. Nechte slova vstoupit do zákona, zbavte se pokud možno svých pochybností a důvěřujte v dobré dílo zákona a pozitivní Síly.
A nezapomeňte, že opakem negativních slov jsou slova pozitivní. Všechna laskavá a vlídná slova vyjadřující lásku, podporu a péči jsou požehnaná. Jsou dobrem, jež vstupuje do zákona (jestliže to myslíte doopravdy), dokonce i v běžném každodenním hovoru:
„'Ty vypadáš báječně."
„Dneska se cítím opravdu skvěle."
„Chci si ten nádherný okamžik zapamatovat."
„Hodnej pejsek."
„Opravdu se tě snažím pochopit."
Pozitivní slova se k vám vrátí.
Všechno je skvělé
Všechno je báječné
Máš celý svět před sebou
Začni tady Začni teď
Miláčku, všechno je růžové...
Popadni kabát
A nezapomeň na klobouk
Na prahu nechej svoje starosti
A veď své kroky
Na sluncem zalitou stranu ulice.

ČAROMOCNÁ SLOVA - JAK ZÍSKAT POŽEHNÁNÍ SOBĚ I DRUHÝM
 V podstatě stačí, vyřkneme-li svá Slova pouze jedenkrát, aby se vytvořila nová příčina a následek (manifestace) u každé situace, kterou chceme vyřešit. Pro většinu lidí je jednodušší to dělat tak, že vysloví svou formuli jednou denně nebo několikrát týdně. To lze opakovat, dokud se neprojeví výsledky. Častější opakování však může naznačovat pochybnosti, a manifestace následku se tak může zpomalit.
 Čaromocná slova můžeme odříkávat nahlas i v duchu.
 Někdy je třeba formulaci během času pozměnit. V takovém případě následujte hlas svého Vnitřního signálu.
 Podpora: Někdy se může hodit, získáte-li podporu jiné osoby, která může pronést Slova „pro vás", i když si můžete být jisti, že takové pomoci jiného člověka (nebo lidí) nemáte zapotřebí. Musíte pochopit, že i kdybyste byli na opuštěném ostrově a věnovali se svému magickému dílu úplně sami, budou vaše výsledky právě tak efektivní, jako kdyby pro vaši spásu pracovala celá armáda odborníků. Pocit, že pro vás pracuje ještě někdo další, může být útěšný; může to dokonce urychlit manifestaci následků - protože často ten druhý má přece jen nadhled, kterého vy sami ve víru událostí nejste schopni. Ale nezapomínejte, že jste to jedině vy kdo podniká tyto kroky pro sebe samé, a nikdo to nemůže udělat lépe než vy, místo vás nebo pro vás!
 V ideálním případě je magická práce utěšená a posilující. A tak, jakmile pocítíte při práci s Čaromocnými slovy nepříjemné pocity...
1. Snažte se určit jejich příčinu; možná ji pak budete moci označit jako kvalitu, kterou je třeba vyloučit. Příklad: Mohou se dostavit určité pochybnosti či obavy a vy je pociťujete jako zdroj vyčerpání, když se je snažíte potlačit nebo pokračovat i jim navzdory, aniž byste si je uvědomovali. A tak prohlásíte: „Tímto se ve svém konání zbavuji všech pochybností (nebo starostí)."
2. Pocit vyčerpání můžete vyřešit jednoduše tak, že ke svým Slovům dodáte přidáte ještě: „v pohodě". Tím odvrátíte jakékoliv nedorozumění ohledně Čaromocných slov.
3. Máte-li stále pocit těžkostí, vyčerpání nebo jakéhokoliv neklidu, i když jste zkusili jedno nebo obě výše uvedená řešení, možná byste se měli znovu zamyslet nad svými cíli. Na chvilku práci přerušte a zamyslete se nad tím, co vlastně doopravdy chcete.
 Pokud se cítíte příliš zmateni, příliš rozrušeni na to, abyste zjistili, k jakým cílům se chcete s pomocí Čaromocných slov dopracovat, pokračuje po etapách. Zkuste některou z následujících metod:
1. Nejprve odříkejte Čaromocná slova s cílem dosáhnout atmosféry porozumění, míru a klidu.
2. Zbavte se jakékoliv negativní kvality, kterou pociťujete (zmatek, skleslost, cokoliv) a nahraďte ji ujištěním se o jejím opaku (vyjasnění, štěstí atd.) Uvidíte, že schopnost definovat zápory a klady obklopující váš problém bude podstatným krokem k tomu, abyste si ho dokázali objasnit a pak se jej zbavit.
 Jak dlouho to trvá, než se Čaromocná slova projeví? Někdy jen zlomek sekundy; nebo také celá léta - nebo jakkoliv dlouhou dobu mezí tím. Stanovení nějakého určitého časového období bývá často omezující, i když taková možnost je jistě velmi lákavá. Ve skutečnosti už samotná myšlenka, že „tento problém musí být vyřešen do této lhůty" může být problémem! Nezapomínejte, že sekvenční vnímání času je omezující. Proto, pokud vám dělá starosti načasování: (a) prohlašte, že tento problém rušíte „zbavuji se jakékoliv obavy či starosti o správný čas", anebo (b) uveďte příslušnou hodnotící frázi, „to se projeví v ideálním (čili v nejpříhodnějším) okamžiku".
„Dokonalé načasování" neznamená nervózní očekávání, kompromisy nebo racionalizaci. Projevy přicházejí tehdy až když jsme na vše přirozeným způsobem připraveni. Mohou přicházet ve fázích. Dojde-li k významnému zpoždění, může to být ukazatel toho, že nejprve je nutno zabývat se důležitějším problémem či omezující myšlenkou (příčina). Je-li tomu tak, vyslovte Slova s cílem dosáhnout „moudrosti a porozumět stým potřebám". Zapamatujte si jednu důležitou věc: jakmile je vyslovíte, začnou Čaromocná slova působit v Neviditelném světě - dokonce ještě dříve, než se projeví ve Světě forem.

PRÁCE NA VYŠŠÍ ÚROVNI: ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ POMOCÍ ČAROMOCNÝCH SLOV
Máte-li pocit, že jste přímo zavaleni problémy, obvykle to znamená, že jste jim propůjčili příliš velkou moc. Ale to nemusí být nezbytně negativní jev, pokud se nesnažíte problém ignorovat nebo se mu vyhnout. Může to být způsob, jakým naše podvědomí dává najevo, že jsme nyní připraveni zabývat se něčím důležitým, co jsme dosud neviděli; a že přišel čas, abychom si problému všimli, protože nyní jsme schopni jej řešit a jsme vybaveni k tomu, abychom jej vyřešili.
Většina z nás má určitě nějaké negativní sklony, zlozvyky modely chování, které se na úrovni hlubokého podvědomí mohou chovat jako příčiny a vytvářet v našich životech negativní následky. Jestliže porozumíme principům karmy (Kapitola V) a tomu, jak fungují Čaromocná slova, pak budeme připraveni řešit problémy i na této hlubší úrovni a doslova a do písmene měnit svou karmu nevídaným způsobem. Některé problémy které vyřešit by obyčejně trvalo léta, lze vyřídit odpovědným karmickým porozuměním a uvážlivým použitím Čaromocných slov; a tento proces se může odehrát pozoruhodně rychle. Některé problémy by mohly zabrat dokonce několik životů, a i ty mohou být při stejném přístupu vyřešeny - v krátké době, v jediném životě.
1. Vysledování příčinností: Chceme-li pracovat sekvenčním způsobem (lineárně, krok za krokem), můžeme se pokusit vystopovat problém zpátky až k prapůvodní příčině. Někdy i jen uvědomění si příčiny postačí k tomu, aby se problém vyřešil automaticky, Někdy je třeba pomoci si Čaromocnými slovy, aby se příčina (stejně jako následek) změnila.
Nezapomínejte, že z tohoto hlediska můžeme veškeré problémy nahlížet jako následky určité osobní příčiny (příčin), za které jsme nějak odpovědní.
2. Uznání odpovědnosti: Prvním krokem je uznat odpovědnost za příčinnost - dokonce i když dosud nevíme, co příčinou bylo. Jestliže se v našem životě projevil problém, pak jsou to naše příčiny, ať už věci vypadají jakkoliv. Je nesmírně důležité přijmout odpovědnost za kauzalitu předem, protože tohle je první krok k přiznání si naší schopnosti to změnit.
Často si zaviníme závažné problémy podvědomě. Ale to neznamená, že nás to zbavuje zodpovědnosti. Řečeno v duchu karmy, jsme odpovědni za své jednání podvědomé stejně jako za vědomé.
Zpočátku možná budete v pokušení uchýlit se k určitému sebehodnocení, obviňování či pocitům zloby, pokud jde o uznání odpovědnosti. Ve skutečnosti může být problémem už tato nesprávná myšlenka. To znamená, že problémem může být prostě neschopnost uznat za něco odpovědnost, protože je příliš bolestné žít s pocitem sebeponížení, které se s tím zdánlivě pojí - zvláště s odpovědností za určité „chyby" z minula. Už jsem v kapitole o karmě (V) zdůraznila, že uznání odpovědnosti je prostý akt. Žádné sebeobviňování, žádná vina, nic takového sem nepatří. Zvykněte si uznávat odpovědnost za kauzalitu ve svém životě - i v abstraktním slova smyslu - prostým a ničím nezkaleným způsobem.
To ovšem neznamená uznání odpovědnosti za životy druhých. Jen za svůj. Jestliže je do problému zapletena jiná osoba, přijměte svůj díl odpovědnosti a ostatní nechte na svobodné vůli druhého. Je jedině na něm, zda se chce či nechce tímto problémem zabývat. Pokud si vyřešíte svůj díl, pro sebe budete mít problém vyřešen.
Kdybychom si uznání zodpovědnosti ztotožňovali se sebehodnocením, stal by se proces řešení problému příliš trýznivý. To by mohlo mít za následek, že si zvykneme obviňovat druhé, mohlo by to vést k pocitu bezmoci, svalování všeho na osud a vůbec pocitu ztráty kontroly nad vlastním životem. Stane se, že věci se přihodí mimo naše já. Ale tento postoj může být příčinou nových problémů. Taková příčinnost se dá vyřešit pomocí Čaromocných slov s cílem „úplného přijetí vlastní odpovědnosti za vlastní život, bez obviňování, zloby či soudů".
Jen tehdy shledáme-li, že naše omyly jsou naše vlastní, nás taková nepříjemná zkušenost osvobodí od chyb.
I-ťing, Kniha první, hexagram 60, šestka na třetím místě
3. Záporné prožívání situace: Někdy může být problém zatemněn tím, jakým způsobem jej vnímáme. Ve skutečnosti bývá problémem už právě to, že jej vnímáme negativně. Jedna věc je problém; ale způsobů, jak jej vnímáme, může být nekonečně mnoho. Nejčastější forma negativního prožívání problému je to, že mu dovolíme, aby se zdál tak důležitý, že „zablokuje" všechny ostatní aspekty našeho života. V jedné staré řecké báji se vypráví o talentované básnířce, jež se v zoufalství vrhla z útesu, když ji odmítl milenec. Všechny oblasti jejího života byly naplněny tvůrčím způsobem, byla úspěšná a velmi obdivovaná. Tím, že se soustředila na bolest, kterou po tomto odmítnutí prožívala (přenechala jí příliš velkou moc), ztratila nadhled, perspektivu všeho pozitivního v životě.
Ztrátu perspektivy vysvětlujeme různými způsoby. Máto co dělat s prožitky z raného dětství v tomto životě či dokonce prožitky z jiných životů. Máme-li nějaký problém se životní perspektivou, pak je možná větším problémem naše prožívání tohoto problému, než „původní" problém, který vlastně reakci vyvolal. Z okultního hlediska bychom řekli, že negativní vnímání se mohlo stát negativní příčinou pro budoucí negativní následky (prožitky) v našem životě, přičemž vytváří řetězec negativních příčin a následků.
Emoce bychom neměli potlačovat; podle mého názoru by naše vnímání problému mělo odpovídat významu, který problém zaujímá v našem životě.
Pozor na to, aby na náš způsob vnímáni neměl vliv způsob vnímání jiné osoby, Například věří-li moje přítelkyně, že nejhorší na světě je zůstat osamělá - nemusí to nezbytně.platit i pro mě, i když ona je o tom přesvědčena. Je to prostě její dojem.
Stejný princip platí pro oblast vnímání karmické volby jiné osoby. Jestliže se někdo jiný rozhodne (podle okultních nauk jsou všechna rozhodnutí karmická) vás opustit, onemocnět, opustit tuto Pozemskou pláň, udělat cokoliv, co vy pociťujete jako bolestné - je pro vás vaše bolest naprosto skutečná, vy si ji musíte prožít, až do určitého bodu. Za tímto bodem už je to z vaší strany jen neochota přijmout svobodnou vůli druhého. Nijak zde nechci obhajovat sobectví, bezcitnost, citový chlad, či zavrhovat opravdové lidské city. Chci tím říci, že karmickou volbu druhého člověka je třeba chápat především v kontextu jeho osobního života, ne našeho vlastního.
V každém případě, pokud se ocitnete v situaci, kdy prožíváte problém a celý váš život naplnila bolest, zklamání, úzkost či utrpení - zastavte se a zeptejte se sami sebe: „Je ten problém tak zlý, jak se zdá? Co když je moje prožíváni tohoto problému horší než problém samotný?" Ukáže-li se, že problém vnímáme neadekvátně, použijeme nejprve Čaromocná slova, abychom toto své vnímání zkorigovali. Například: „Ačkoliv se zdá, že tento problém naplňuje celý můj život, je to jen proto, že jej takto vnímám. Nyní jej vnímám v ideální (odpovídající) perspektivě, jako problém, který dokážu ve svém životě vyřešit."
Když už jsme se postarali o problém prožívání, můžeme nasměrovat svá Slova s daleko větší objektivitou rovnou k vyřešení samotného „původního" problému, ať už je jakýkoliv (zůstal-li vůbec nějaký k řešení).
4. Přímá kauzalita: Někdy jsme si způsobili problémy vyloženě sami, byť i podvědomě. Mnohdy to lépe vidíme u druhých („Ten si koleduje o problém") a těžko to poznáme u sebe samých.
Ať už je problém jakýkoliv, položme si otázku: „Jak jsem jenom mohla tento problém způsobit?" Jestliže jsme si jej způsobili přímo, není odpověď na tuto otázku obvykle příliš složitá (pokud k ní přistupujeme objektivně). Například necháme-li téct vodu do dřezu a odjedeme na dovolenou, a po návratu najdeme zatopenou podlahu, je to problém, který jsme způsobili přímo.
Ovšem vždycky to tak jasné být nemusí. Takže příště se zeptáme: „Jak jen jsem mohl na sebe tento problém přivolat?" Často si můžeme problém v životě přivodit tím, že vytvoříme negativní emocionální atmosféru, jež je doslova živnou půdou pro takový problém. Například:
 Jestliže někdo prožívá pocit ztráty ve svém životě (často neuvědoměle nebo ne dostatečně uvědoměle), může se vytvořit emocionální atmosféra a symbolicky se projevovat hmatatelným způsobem. Tato osoba pak třeba i doslova přijde o hmotný majetek, nebo je okradena.
 Cítí-li se někdo zranitelný(a tuto zranitelnost si musí potvrdit), může tak vytvořit atmosféru, ve které se stane nějakým způsobem „obětí", či dokonce objektem přímého útoku.
 Připadá-li si někdo kvůli něčemu provinile, a dosud se s touto vinou nevypořádal, může do svého života přivolat jistou formu „trestu" - který na první pohled zdánlivě se zdrojem viny nesouvisí.
Obecně řečeno, pokud vytvoříme negativní emocionální atmosféru, jejímž prostřednictvím se může manifestovat „nový" problém jako následek, je důležité uvědomit si existenci této negativní emocionální atmosféry a prozkoumat její příčinu. Pokud jde o výše uvedené případy:
 Ten, jenž o něco přišel nebo byl oloupen, by měl zjistit, proč měl tento pocit ztráty - a vypořádat se s tím (a v této oblasti uplatnit Čaromocná slova).
 Kdo se stal obětí, by měl především zjistit, proč se cítil zranitelný a ujistit se o své vlastní osobní síle.
 A člověk, který se cítí provinile, by měl zjistit, odkud se tento pocit bere a viny se zbavit.
Ve všech případech je problém řešen sledováním emocionální atmosféry - aniž bychom se nechali svést formami, v jakých následky zdánlivě „zčistajasna" přicházejí. Ve všech případech pomohou Čaromocná slova jak u příčin (včetně emocionální atmosféry a příčiny z ní vycházející), tak u následků.
5. Účast Pokud se problém týká víc než jednoho člověka, někdy se zdá, že ho způsobil někdo jiný a my se stáváme pouhou „nevinnou" obětí. V takovém případě zjišťujeme, že se na problému podílíme - tím, že jsme se uvolili převzít roli oběti. Pak tiše trpíme, nebo svádíme otevřený boj. Není to vždy tak přesně vyhraněné, ale obecně jsou problémy, na nichž máme sami podíl, způsobeny nesprávným pochopením vlastní moci - ve vztahu k moci druhých.
Podstatné je, že každý má stejnou osobní sílu. Pohlížíme-li na druhého jako na člověka, jenž by mohl mít určitým způsobem moc nad naším životem a naší svobodnou vůlí (cítíme-li se ohroženi, podřízeni, nebo máme-li strach) - pak přenecháváme druhému příliš mnoho síly, Jestliže někoho jakkoliv využíváme (šikanováním, nadřazeností, litováním či přesvědčením, že musíme něco udělat pro „jeho dobro"), pak si nad ním přisvojujeme příliš velkou moc. Pokaždé však jde jen o opačné strany jedné mince: nesprávné pochopeni osobní moci. „Tyranie slabých"; tak lze pojmenovat celou škálu manipulativního jednání člověka toužícího „získat" moc nad druhou osobou. Lidé, kteří chtějí, aby se ostatní cítili provinile, kteří jednají manipulativně, kteří přijímají roli oběti, aby dokázali „jak jsou ostatní zlí", ve skutečnosti chtějí získat větší moc takovým způsobem, aby se zdálo, že jí mají méně. A naopak, cítíte-li s někým soucit - pohlížíte-li na někoho jako vám podřízeného a tím se cítíte nadřazeni - pak vlastně říkáte: „Já se cítím ohrožena zjevnou mocí tohoto člověka, proto tuto situaci zmanipuluji tak, aby se zdálo, že jsem já silnější".
„Na tango je třeba dvou," zpívá se v jedné písničce. Zažíváte-li problematický vztah s jiným člověkem (nebo nějakou skupinou), zeptejte se sami sebe: „Jak to, že jsem se stal účastníkem tohoto problému?"
Opět musíme přijmout odpovědnost jedině za svou vlastní roli, a nezabývat se odpovědností druhých. Nechme to na jejich svobodné vůli. Samozřejmě, že pokud můžeme otevřeně s někým promluvit, můžeme mu tyto principy vysvětlit. Tímto způsobem lze napomoci mnohému vztahu. A pak všechno necháme na druhých, zda chtějí či nechtějí v této práci pokračovat.
Zjistíme-li, že máme opravdu v tomto směru problémy, použijeme Čaromocná slova, abychom tuto svoji "negativní účast" - příčiny a následky - vyloučili, a pak se zaměřili na vytváření „pozitivní účasti v každém vzájemném vztahu do budoucna." Dále bych doporučovala využít Slova s cílem „dokonalého (přiměřeného) poznání - a vyjádření - své vlastní osobní moci".
6. Perpetuace problému a negativní rezignace: Tyto dva postoje spolu kráčejí ruku v ruce, a mohou být vědomé i nevědomé. Perpetuace problému znamená doslova „strpění, aby trval dál". Ať už jsme si tento problém v současném životě vytvořili sami či nikoliv - budeme-li s ním žít i nadále, pak budeme za jeho existenci stále odpovědni.
Příklad: Partneři se po mnoha letech společného života odcizili jeden druhému, až jejich vztah dospěl do negativní situace. Jestliže veškeré pokusy o zlepšení a obnovení vztahu byly neúspěšné - pak setrváním v takovém vztahu, na pohled pasivním jednáním, tento problém udržují. Někdy se perpetuace problému určitým způsobem maskuje, takže se zdá, že se jím zabýváme a že se mu věnujeme. Ale řešit něco nebo se tím zabývat je konstruktivní čin, jež se stává zjevným, jsou-li pozitivní výsledky. Na druhé straně pasivní přijetí problému je evidentně neproduktivní; tak se pro nás ve skutečnosti stává sebezničujícím.
Někdy si problém udržujeme podvědomě. Perpetuace problému bývá způsobena tím, že nepoznáme (neuvědomíme si), že tu vůbec nějaký problém je! Jindy můžeme existenci problému trpět, přehlížíme-li princip svobodné vůle druhých a jejich karmické právo setrvat beze změny. Jsou i tací, kteří mohou prohlašovat: „Byl bych šťastný, jen kdyby se ten a ten choval jinak".
Negativní rezignace na problém se může obecně projevovat určitým pocitem bezmoci, beznaděje či netečnosti, anebo naprosté odevzdanosti, případně úvahami jako „k čemu to je, je to zbytečné, ...už se s tím nedá nic dělat" atd. Je to příznak (vědomý nebo podvědomý) pocitu nedostatku vlastní osobní moci.
Postoj negativní rezignace často počítá s „nevyhnutelnou" budoucností. Můžeme mít záporné pocity smíření se s několika omezenými alternativami, které vnímáme jakožto jediné dosažitelné možnosti. Ve skutečnosti to znamená, že si vůbec nejsme vědomi okultních principů, myriád jiných alternativ, jež by byly možné, jakmile bychom uznali a uvedli v činnost svoji osobní sílu.
V každém případě je možné perpetuací problému a negativní rezignaci napravit tím, že se soustředíme na vlastní já a na svoji osobní sílu a schopnost vyvolat změnu ve vlastním životě - bez ohledu na to, co dělají, říkají nebo tvrdí ostatní. Musíme se zeptat sami sebe: „Co když tento problém stále udržuji?" Je-li tomu tak, přijmeme za to odpovědnost.
Některé problémy se doslova rozplynou, když je přestaneme dál snášet. Jiné se podstatně zmírní a dají se snáze vyřešit. Jeví-li se řešení i nadále jako „nedosažitelné", připadá-li nám, že nemáme naději na úspěch - zaměříme svá Slova na tyto cíle: (a) uznání vlastní síly (b) nalezení vlastní podstaty a Vnitřního signálu, (c) dosažení smyslu naplnění vlastních potřeb a (d) přivolání nekonečného množství řešení, jak je naznačeno v odstavci „Formální možnost" v dalším textu. V Čaromocných slovech však musíme uvést v části, v níž rušíme negativa, že již dále tento problém nestrpíme, a ani jiné problémy. Je-li to vhodné, zbavíme se „jakékoliv negativní rezignace".
7. Formální možnosti: Formální možnost je limitující idea obvykle se projevuje v nějaké formě - jež zdánlivě nějak souvisí s jinou ideou jako součást „balíku". Obvykle se přímo spojuje s pozitivní myšlenkou, cílem, nebo něčím, o co usilujeme. Naše kultura často podporuje oblíbené formální možnosti, jež se pak jeví jako „životní fakta": „Jestliže budete mít (nebo jste) tohle, pak nemůžete mít (nebo být) tamto." Kdysi se lidé s formálními možnostmi smiřovali a akceptovali je, ale nyní si uvědomují, že je akceptovat nemusejí. Skutečně to není nutné - ať už je v kultuře jakkoliv prosazována, vyhlašována nějakou „autoritou," či vyvozena individuálním způsobem. Formální možnost je vždy iluzí, a to omezující. Jedním z hlavních problémů tohoto fenoménu je to, že pokud jsme skutečně hluboce přesvědčeni o formální možnosti (často podvědomě, aniž bychom si toho všimli), můžeme nadále k sobě přivolávat „důkazy" její zdánlivé platnosti prostřednictvím příčiny a následku (příčinou je naše vlastní přesvědčení). Především je třeba dát si pozor na formální možnosti číhající za Čaromocnými slovy, protože mohou vést ke vzniku negativní situace (nebo ji zachovat), spolu s pozitivním cílem, kterého chceme pomocí Slov dosáhnout. Formální možnost může číhat na nejpřekvapivějších místech. Klíčem k jejich odhalení je všímat si jakéhokoliv omezení, dokonce i jakéhokoliv pocitu omezování.
Formální možnost může v zásadě vypadat jako projev negativní rezignace. Formální možnost říká: „Musíš se smířit s kompromisem, už nic nenaděláš... když udělám tohle, už nemůžu dělat tamto; mám-li toto, nemůžu mít tamto; získám-li tohle (pozitivní věc), znamená to, že se musí stát nevyhnutelně tamto (negativní)". Vidíme tedy, že jestliže zavlečeme formální možnost do procesu řešení nějakého problému, můžeme tak vytvořit nový problém tím, že přeneseme její kauzalitu přímo do řešení našeho starého problému.
Prozatím se s tím můžeme vypořádat takto: Vzpomeňte si na Nekonečné množství řešení; a vzpomeňte si, že určitá podstata může vyplňovat neskutečné množství forem. Pokud si všimneme nějakého náznaku negativní asociace či omezení při práci se Slovy, musíme připojit formulaci: „Vylučuji jakoukoliv formální možnost a nahrazuji ji Nekonečným množstvím řešení a dokonalým naplněním podstaty." Objevíme-li určitou formální možnost, pak ji samozřejmě můžeme jmenovat konkrétně. A rovněž můžeme „jako prevenci" kategoricky zrušit „všechny formální možnosti" v rámci svých Čaromocných slov.
A nezapomínejme ani na Ma Kheru; bude-li se někdo snažit uplatnit formální možnosti na nás, pryč s ní ze zákona!
8. Nepřímá kauzalita:
Je proto důležité začít u sebe, být na stráži před vlastními chybami, jimiž jsme poznamenáni.
I-ťing, Kniha první, hexagram 43
Pokud jste ošetřili všechny oblasti související s osobni zodpovědností a problém přesto přetrvává, pak pravděpodobně máte co dělat s nepřímou kauzalitou. Když se „vám něco přihodí" v kterékoliv oblasti života, a žádnou z výše uvedených metod nedokážete přímou kauzalitu odhalit, je tu ještě způsob, jak vysledovat nepřímé příčiny. Zeptejte se sami sebe: „Jaká je kvalita této negativní události či problému?" Jakmile si na to odpovíte, ptejte se dál: „Nezavlekla jsem právě tuto kvalitu do jiné oblasti svého života - ať už se to týká jiného člověka nebo mne samé?" Chvíli to může trvat, než na to přijdete, ale vše se vyjasní.
Příklad ze života: F. jednou přecházela ulici, když sem zprudka zabočilo auto; řidič ji málem přejí a ještě jí vynadal. Pomyslila si: „Co jsem učinila, že jsem si přivodila tuto situaci?" Pátrala ve své paměti. Ona sama ji nevytvořila, „nečekala" na nějakou nehodu, nevytvořila emocionální atmosféru poškození, nepociťovala žádnou negativní rezignaci, neměla na ní žádnou účast. Tedy po důkladném uvážení vyloučila veškeré uvedené kauzality. Ale věděla, že něco, co vycházelo z jejího vlastního vědomí, se pokouší sdělit jí prostřednictvím hrozící nehody nějakou zprávu. Pak se F. zeptala sama sebe, co bylo touto kvalitou, a odpověď byla jasná: „hněv".
Tak, zeptala se, kdy jsem měla vztek - na někoho nebo na sebe? A tady našla příčinu. Toho rána se rozčílila na svého přítele. Zlobila se i sama na sebe za to, že mu dovolila, aby si půjčil něco, co dosud nevrátil. Už dříve toho dne si přiznala svoji účast na vzájemném střetu s tímto přítelem. Ale místo toho, aby si to prostě přiznala, dostavilo se navíc ještě i obviňování a hněv - směřující jak vůči ní samé, tak vůči němu. Protože dosud nevyřešila tuto emocionální atmosféru hněvu, doslova na sebe přivolala hněv cizího člověka při této dramatické epizodě (na první pohled nijak nesouvisející), aby si uvědomila, že je tu důležitá emocionální oblast, kterou je třeba „zafixovat". V souladu se zákonem příčiny a následku se k ní nepřímo vrátila kvalita jejího vlastního hněvu.
F. nejprve přijala odpovědnost za to, že se podílela na přivolání hrozící nehody aniž by se jakkoliv obviňovala. Pak přijala odpovědnost za svůj vlastní hněv vůči sobě a svému příteli (bez obviňování). Nakonec odříkala Čaromocná slova, jimiž zrušila pocit hněvu a nahradila jej tvůrčí energií a sebeurčením. V tomto případě to tedy byla nepřímá kauzalita, právě tak důležitá jako přímá kauzalita, a právě tak užitečná pro nalezení důležitého řešení.
9. Rovnováha Světla a Temnoty. Jak už jsme si řekli v Kapitole IV, čarodějnice uznávají aspekty Světla i Temnoty v každé oblasti života. Ani Temnotu ani Světlo nelze ignorovat; Temnotě ani Světlu nelze přisuzovat příliš velkou moc, nelze je soudit a hodnotit, i když, pokud jde o naše jednání, podle čarodějnické filozofie se rozhodujeme pro Světlo. To je podstata pozitivní magie.
Z obecného hlediska můžeme při řešení problémů vycházet z filozofie čarodějnictví: Problémy které prožíváme, když v nás vyvolávají neklid či způsobují bolest, lze nazírat jako manifestace temnoty. Pokud budou tyto problémy nevyřešeny zůstanou i nadále temnými (negativními) aspekty našeho života. Avšak naše osobní síla a energie - jež se pojí se všemi pozitivními silami Světla v kosmu - dokáže v našem životě transformovat tyto projevy v pozitivní aspekty Světla. To je samozřejmě cílem, řešíme-li nějaký problém. Stejně jako v přírodě se každá temná stránka našeho života může obrátit ve světlou.
Všechny uvedené příčinnosti problémů, ať už přímé či nepřímé, jsou řešeny uznáním existence Temnoty a to bez jakéhokoliv hodnocení. To je první krok její transformace ve Světlo. Může to být náročný a delikátní proces: Problém se může jevit obrovský a dokonce neřešitelný, jestliže přeceníme jeho temnější, negativní stránku - a propůjčíme jí tak příliš mnoho síly. Ale ani Světlo nelze přeceňovat nebo mu přisuzovat přemíru síly! A rovněž je možný i opačný extrém - jestliže Temnotu naprosto ignorujeme, odmítáme si přiznat její existenci; především v nás samých.
K tomu dochází z mnoha důvodů, jak jsme právě viděli v uvedeném příkladu hledání kauzality. Lidé si často ani nejsou vědomi, že při řešení problému jim mohou pomoci okultní principy, že mají osobní moc konat dobro, že proces uvědomění může být neposuzujícím, neutrálním a účinným krokem. Jakmile se lidé dozví o procesu uvědomění, jakmile se naučí, že mohou jednat pozitivním způsobem,pak budou schopni přijmout odpovědnost za svou vlastní karmu. Řešení problému je pak náhle jasné a jednoduché.
Někteří lidé však trpí utkvělou myšlenkou, že Temnota je jaksi „špatná a zlá". A uvědomí-li si její existenci - i jen jako možnost - mohou se domnívat, že jsou i oni „špatní či zlí". Proto třeba nejsou schopni vidět to negativní, dokonce ani v těch nejzřejmějších projevech svého života. Vzhledem k našemu kulturnímu odkazu věku Ryb může tomuto modelu myšlení podlehnout kdokoliv z nás. Jako „špatné" hodnotíme někdy nejen sami sebe (když vytušíme chybu nebo záporné chování), ale i temné či negativní stránky života (smrt je zlá, nemoc je zlá, slabost je zlá, stáří je zlé, hněv, nejistota, úzkost, strach, chyby - to všechno a mnoho dalších obvyklých životních situací považujeme za „zlé a špatné"). Ale to je jako bychom říkali, že měsíc je špatný když ustupuje stínu, nebo že slunce je zlé, když je zamračeno. Temnotu nelze hodnotit. Existuje jako možnost, a to v každé životní formě. Bez Temnoty by nebylo Světla. A kromě toho, jestliže budeme Temnotu zcela ignorovat, může nad námi triumfovat. V Kapitole IV jsme viděli, jaké obrovské problémy to vyvolalo ve středověku.
Jistě, dnes už jen málokdo svaluje vinu za všechny své problémy na ďábla nebo zlé duchy (naštěstí pro nás čarodějnice), ale pořád ještě jsou lidé, kteří promítají své vlastní negativní stránky na druhé. To se stává mezi jednotlivci („Za to můžeš ty!"), mezi národy („Ať zhyne nepřítel!") nebo u sociálních skupin („Táhněte z naší ulice!").
Někdy se člověk uchyluje k určité formě útěku - ať už jde o drogy alkohol, nemírné pracovní nasazení či starost o problémy druhých - jen když se může vyhnout setkání s vlastní temnou stránkou. A najdou se i tací, kteří s nuceným úsměvem prohlašují, jak je všechno báječné, i tváří v tvář skutečné bolesti. V určitých chvílích tak někdy může jednat každý z nás. Ale ignorovat bolest není řešením.
Prvním krokem k odstranění bolesti je uznat ji za vlastní.
- Duch K.
Je-li Temnota příliš dlouho ignorována, jsou-li problémy s ní související popírány mohou samy volat po slyšení (a řešení), a to v podobě rozmanitých negativních projevů v životě člověka. Lékaři i psychiatři dnes mnohé tyto projevy jako varovné signály uznávají, proto zde nebudeme mluvit o nemocech ze stresu, o depresích, úzkosti, psychózách a neurózách. Dnes máme mnoho povolaných odborníků, dokonale vybavených pro jejich zvládnutí.
Nicméně se vyskytnou příznaky, které, z okultního hlediska, nějak konkrétně souvisejí s potlačovanou bolestí, problémy, nepovšimnutými stránkami Temnoty v nitru člověka. Některé z těchto projevů zdánlivě nijak nesouvisejí s něčím konkrétním - ale v okultním rámci souvislostí můžeme kauzalitu jasně vypozorovat, a tak vyřešit mnohé záhadné problémy nebo události.
10. Nová kauzalita: Teď už víme, jak užitečné může být vysledování původní negativní příčiny problému, ale není to vždy nezbytné k tomu, abychom podnikli příslušné kroky pro nápravu. Pokud nám žádná z uvedených metod negativní příčinu neodhalila, zkusíme odříkat taková Čaromocná slova, jejichž cílem bude dosáhnout „úplného odhalení příčiny tohoto problému ze svobodné vůle a ke všeobecnému blahu". Jestliže se našemu vědomí příčina neodhalí ani teď, možná to znamená, že ji nemáme v tomto okamžiku poznat. I tak můžeme problém vyřešit. Důležité je zapamatovat si, že zde nějaká negativní příčina byla a že tento problém je jejím negativním následkem. To lze vyjádřit takto:

Je rovněž důležité vědět, že pokud zůstane problém nezodpovězen, nebo z nějakého důvodu nevyřešen, může se sám stát příčinou dalších negativních následků (a tudíž í dalších problémů).

Tak může tento proces pokračovat stále dál a dál (v lineárním pojetí času); v životě člověka se spouští podmiňovací řetězec, jenž může ještě podpořit zdánlivou realitu původního problému. Avšak právě zde mohou zakročit Čaromocná slova a transformovat okamžik, ve kterém se následek má stát novou příčinou. Tento okamžik transformace tak změní negativní následek v příčinu nikoliv negativní, ale pozitivní.

Této transformace lze docílit i jednodušeji: náhlou změnou vnímání, okamžitým niterným uvědoměním si, že „všechno je možné"! K tomu se můžeme dopracovat obšírnou a specifickou formulací Čaromocných slov. Anebo k tomu můžeme dojít stručnou formulací Slov na základě pochopení dosud popsaných principů a ideí. Takže víme-li, že jsme odpovědni (žádné obviňování) za onu příčinu, a tím že jsme schopni a dokonale připraveni způsobit změnu, pak prostě uznáme tento nový moment jako počátek nové příčinností. To znamená, že teď vytváříme počátek nového řetězce příčiny a následku - tentokrát však pozitivní.
Můžeme prostě prohlásit: „Tato nová příčinnost určitým způsobem obrátí celou situaci v dobro, ke všeobecnému blahu a ze svobodné vůle každého".
Takto si můžeme počínat, jeví-li se situace příliš komplikovanou, spěcháme-li, nebo jsme nedokázali vysledovat původní negativní příčinu. Při tom si samozřejmě musíme uvědomit, že nyní se nám může zcela odhalit nekonečné množství řešení, jakož i řešení „zcela netušená".
Za nějakou dobu zjistíte, že tento proces (nová kauzalita) opravdu v životě vždy funguje, dokonce i na podvědomé úrovni. Jinými slovy můžeme přepnout novou kauzalitu na „automatické řízení".
Čaromocná slova: počátek nové kauzality v podvědomé mysli
Ta Jediná síla,
Jež zahrnuje i nové příčiny,
Neustále pracuje pro mě a skrze mě (vaše jméno) působí, Neboť já jsem dokonalým projevem této'Síly.
Vědomě i podvědomě
Já neustále vytvářím, přivolávám a účastním se na naprosto dokonalých okolnostech pro vlastní naplnění
Včetně všeho, co potřebuji a chci Pro všeobecné blaho,
Ze svobodné vůle každého.
A tak se staň.
I když tento proces uvedete do svého života jako funkční prvek, stále v případě potřeby můžete Čaromocná slova používat, ale teď uvedete specifické cíle jako „minimální následky nové kauzality konkrétně takové a takové" (a zrušíte negativní specifika stejně jako „minimální následky").
Mnozí se raději do činnosti na této úrovni nepouštějí, dokud si základy práce s Čaromocnými slovy důkladně neosvojili. Není vždy nezbytné vytvářet novou kauzalitu; raději zkuste jen uznat možnost její budoucí existence ve svém životě. A určitě není radno se do něčeho takového pouštět, dokud vše nevstřebáte a nepochopíte, dokud nezazní váš Vnitřní signál pravdy.
Nakonec ještě důležitá věc. Nová kauzalita a vůbec veškerá Čaromocná slova mohou působit zpětně a dopředu v čase. V podstatě to znamená, že když přebíráme odpovědnost za změny své budoucí (a současné) karmy, pozitivně ovlivňujeme i karmu minulou. Možnosti využití takové práce s minulou karmou jsou nezměrné, a zatím není nutné se tím blíže zaobírat. 0 tom se píše v knihách na pokročilejší úrovni (např. Jane Robertsová v Nature of Personal Reality). Prozatím stačí, když řekneme, že je možné svou karmu „očistit" - minulou, přítomnou i budoucí. Jelikož existuje nekonečné množství možných pozitivních budoucích okolností, které lze prostřednictvím nekonečného množství řešení nalézt, je rovněž i nekonečně mnoho pozitivních minulých okolností, které čekají, až si na ně vzpomeneme.