BHAGAT - ESENCE:Nejmenší z nebeských andělů je mocnější než největší z pozemských problémů.

Většina vztahů, ve kterých jsme zapojeni, je mentální. Máme představu, jak by věci měly vypadat, jak bychom se měli chovat a také, jak by se měl chovat náš partner, jak by měl vypadat náš vztah a s tímto obrazem náš vztah porovnáváme. Ve skutečnosti se se svým partnerem vůbec nesetkáme. Opravdový vztah je vždy nedokonalý. Dokonalost totiž neexistuje. Lidé nejsou dokonalí, jsou jedineční, každý kráčí po nějaké cestě a na ní potkává své výzvy. Žijeme-li v mentálním vztahu, uzavřeme své srdce, když přijde bolest, zranění nebo zklamání. Své srdce chceme chránit a nechceme nic ztratit.

Avšak Láska je přítomna stále, milovat je naší přirozeností. Láska zůstává přítomna dokonce i při projevech násilí, nenávisti zlosti. Láska je tu stále. Bez srdce nemůžeme žít a srdce miluje, milovat je mu přirozené, neumí nemilovat. Ale tak často se stává, že nemáme odvahu dovolit našemu srdci milovat, neboť pak bychom se dostali mimo hranice své osobnosti. Raději lpíme na svých představách a konceptech, a udržujeme si tak pocit, že se pohybujeme ve známém prostředí.

Toužíme-li po vztahu, který je pozitivní neustále, vytváříme z něj tak vztah mentální. Realita totiž nikdy není jen pozitivní. Mentální vztah znamená, že žijeme v představách. Nevidíme svého partnera, ale vidíme obraz, který jsme si vytvořili a máme vztah s tímto obrazem. Žijeme-li v mentálním vztahu, máme tendenci vidět svět buď jako úplně dobrý, nebo jako úplně špatný. Věci jsou buď úžasné, nebo strašné. Lidé téměř neustále vyživují mentální vztahy, aby necítili díru absencí skutečného vztahu.

Existují tři hlavní způsoby, jakými žijeme v mentálních vztazích: idealizování, přetváření všeho v negativní a žití ve frustrujícím vztahu.

Když idealizujete, vidíte na druhém jen to dobré. Žádná nedokonalost, žádné chyby, partner je jako bůh či bohyně. Být s bohem či bohyní vám dává dobrý pocit, podporuje to vaše ego. Tak dlouho, jak to jen jde, se snažíte nevnímat si nedokonalosti druhého či vašeho vztahu. Váš partner je jednoduše báječný a vy nedovolíte nikomu a ničemu, aby váš sen zpochybnil. Když se přesto o to někdo pokusí, velmi vás to rozzlobí.

Čím déle se vám daří popírat realitu, tím krutější je probuzení. Všechno pak vidíte černě, začnete druhého ponižovat a popíráte možnost, že vůbec kdy bylo ve vašem vztahu či na vašem partnerovi něco krásného. Neexistuje už způsob, jak se jeden druhému otevřít, kapitola je uzavřena.

Třetí možností je mentální vztah s někým, koho nemáte, nebo nemůžete mít. Všechno by bylo tak nádherné, jen kdybyste mohli být spolu. Ten druhý je nedosažitelný, ale vy se jím ve své mysli stále zabýváte, necítíte se sami. Nikdy nemusíte nic řešit, nejsou žádné problémy, protože druhý tam není, je přítomen pouze ve vaší mysli. V tomto případě také nedojdete žádné naplnění, ale vaši mysl někdo zaměstnává a co je ve skutečnosti frustrací, nazýváte sami pro sebe „skutečnou láskou“. Je to velká hra, je to sebeklam, kterým se vyhýbáte svému osamocení.

Mentální vztahy nemají s láskou nic společného. Jsou to filtry, přes které se díváme na svět. A kvůli těmto filtrům se míjíme se životem, míjíme se s realitou, protože přirozeností našeho srdce je milovat. Ale my lásku nežijeme, jelikož naše představy o lásce jsou mylné. Problémem není absence lásky, láska je všude. My jsme však natolik pohlceni svými mentálními procesy, že nezbývá prostor, ve kterém by se láska mohla projevit.

Pokud pochopíme své podmínění a porozumíme chybným představám, které o lásce máme, naše srdce se může osvobodit, aby mohlo znovu milovat. Pak mohou být naše vztahy skutečné, a ne mentální. A růst můžeme jen ve skutečných vztazích. Když jsme v kontaktu s pravdou, učíme se a rosteme. Pokud nahlédneme pravdu, můžeme vystoupit z mentálních vztahů a upřít pozornost na opravdové vztahy. Opravdový vztah je ten, který právě máte, a ne ten, který byste chtěli mít. Pokud setrváváte v mentálním vztahu a v mentálních strukturách, velmi často můžete trpět bolestmi hlavy.

Je-li láska tak krásnou kvalitou, proč tedy kolem sebe vidíme tolik lidí, v jejichž životě není po lásce ani známky? Proč po lásce lidé tak touží, ale v jejich životech chybí? Odpověď je jednoduchá: uzavřeli jsme svá srdce, abychom se vyhnuli dalšímu zranění. Chybí nám důvěra, že naše srdce je dost silné, aby další zranění a bolest uneslo. A nechceme prohrát nebo vypadat, že jsme prohráli. Raději tedy upevníme moc svého ega a budeme předstírat, že jsme větší a silnější, protože naše osobnost rozhodně nechce prohrát a nechat vítězství někomu jinému. Skutečnost, že nechceme za žádnou cenu prohrát, vyžaduje spoustu úsilí, tvrdosti a také bolesti. Většina bolestných situací souvisí s lidmi okolo nás, s tím, co udělali nebo neudělali, do jaké míry naplnili naše očekávání. Pokud chceme, aby aspekt lásky rozkvetl, musíme se zbavit touhy po vítězství. Budeme muset najít odvahu setkat se s bolestí. Jenom tehdy zjistíme, že naše srdce je dost silné, aby bolest uneslo a dokonce ji proměnilo.

Pokud se odpojíme a uzavřeme do sebe, abychom se ochránili před bolestí, nejspíš skončíme v sebelítosti. Stane-li se sebelítost součástí podvědomé představy o nás samotných, je ještě těžší otevřít se kvalitě a síle lásky. Člověk má pak pocit, že kdyby připustil, aby se aspekt Esence lásky projevil, jeho totožnost by se dostala do ohrožení.

Dalším běžným tématem k zpracování je vyhýbání se samotě. Samotě se vyhýbáme, abychom už nemuseli cítit své pocity. Když jsme sami a nevěnujeme se žádné aktivitě, když nezaplňujeme své díry, vyjádřeno řečí Esence, automaticky začneme cítit. Když cítíme, začneme pociťovat také svá zranění, své díry, a to je přesně to, čemu se naše osobnost snaží vyhnout. Běžným trikem, jak se vyhnout svým děrám, je obklopit se lidmi – jsme stále v jednom kole, bavíme se, nacházíme rozptýlení, každou chvíli přichází nějaký impulz. Pokud je naše společnost schopná dostatečně nás bavit, v pořádku, když ne, poohlídneme se po někom jiném. Zůstaneme-li na chvíli sami, začneme vnímat své pocity. A jestliže si je dovolíme cítit, nejdřív se setkáme s bolestí, které jsme se předtím vyhýbali, ale potom se dostaneme do hlubších úrovní svého nitra, dotkneme se sebe samých i Existence. To je důvod, proč v mnoha tradicích mystici, duchovní učitelé i jejich žáci praktikují pobyty o samotě. Dobrovolně zůstávají o samotě, aby se setkali se sebou a s Existencí. Nemají žádný kontakt s jinými lidmi, nebo pouze s Mistrem či učitelem, který je procesem provází. Existuje mnoho různých způsobů, jak může pobyt v samotě proběhnout, mezi nejobvyklejší patří osamocené pobyty v horách nebo procházení pouští. Zenové kláštery mívají pro takovéto pobyty v ústraní určený speciální čas a místo. Něco podobného známe i u Indiánů, kteří odcházeli sami do divoké přírody hledat svou vizi. Podstata je stejná. Nejprve se setkáváte se svými myšlenkami, názory, emocemi, strachy, nadějemi atd. Pokud to nevzdáte a neutečete, v jednu chvíli vstoupíte do nové dimenze. Napojíte se na celek, osobnost vás přestane ovládat. Stanete se součástí prostoru, vnímáte celistvě a vidíte vše jako propojený celek. Přítomna bude i láska, jelikož je součástí vesmíru.

Lásku můžeme nejčastěji pocítit jako splynutí. Splynutí je stav, při kterém se rozpouštíme v Existenci, rozpouštíme se s někým blízkým, mizí mezi námi hranice, stáváme se jedním. Splynutí přináší příjemné pocity, pocity jemného proudění. Splynutí znamená, že se s někým nebo s něčím zcela propojíte, stanete se jedním celkem. Hranice se rozpustí, „vy“ už nejste odděleni. Vstoupili jste do druhého, tak jako on vstoupil do vás. Často si dovolíme splynout, když se nově zamilujeme. Ale netrvá to dlouho, protože osobnosti se znovu probudí.

Někdy se láska projevuje soucitem či laskavostí. Láska je také nazývána sluchem duše. Srdce vám umožní uslyšet volání Existence, uslyšet Vedení, uslyšet Mistra. To láska vám umožňuje naslouchat Mistrovi. Intelekt by Mistra nikdy neposlouchal. Intelekt je ochotný naslouchat učiteli, ale nikdy ne Mistrovi. Srdce však vidí Mistrovu krásu, cítí vibraci, zamiluje se do Mistra. Mistr vnáší do vašeho života pravdu,ukazuje vám cestu. Když se někdo otevře takové dimenzi, v lásce už není tak důležitý vztah samotný, ale důležité jsou oddanost a vděčnost. Nasloucháte pak Existenci, cítíte ji a hluboce ctíte.